Na rozdíl od většiny ostatních povídkových knih, které vznikaly plynule v kratším časovém rozmezí, apokryfy psal Čapek téměř dvě desítky let - od roku 1920 až do své smrti. Původní výbor pěti příběhů (Apokryfy, 1932) se postupně rozrostl na devětadvacet (Kniha apokryfů, 1945). Lze na nich zvlášť názorně sledovat vývoj a proměny Čapkovy umělecké metody v oblasti tzv. krátké povídky, počítající podobně jako oba cykly povídek z jedné a z druhé kapsy s rozmanitostí čtenářského okruhu. Čte: Lubor Tokoš.