Bohumil Hrabal vzpomínal na grafika a malíře Vladimíra Boudníka asi pět let po přítelově smrti. Hrabalovo vyprávění je nesentimentální, na výjimečného výtvarníka vzpomíná jako na mimořádnou a složitou osobnost. Esejistické pasáže se střídají s historkami ze života někdejší libeňské skupiny bohémů. Čte: Igor Bareš.