Jedna z nejvýznamnějších a nejintimnějších sbírek české lyriky. Vrchlický se v ní odvrací od historie k vlastnímu nitru a osobním prožitkům. Reflektuje autorovu citovou krizi, pocit osamění a rozervanosti, ale i neutuchající touhu po lásce. Název symbolizuje pohled ze soukromí do neklidného světa a osudu. Autor zde mistrně spojuje přírodní motivy s hlubokým milostným citem, přičemž bolest střídají okamžiky naděje. Sbírka je vrcholem jeho subjektivní poezie a obsahuje i slavnou báseň „Za trochu lásky...“.